Připojovací spára je mezera mezi okenním rámem a ostěním stavebního otvoru. Vzniká nutně, protože okno musí být menší než otvor, aby se dalo osadit a vyrovnat do svislice. Šířka spáry se pohybuje v řádu jednotek až mála desítek milimetrů a přesně tahle nenápadná mezera rozhoduje o tom, jestli okno v domě funguje tak, jak slibuje jeho technický list.
Správně provedená spára má tři vrstvy a každá dělá něco jiného. Uprostřed je tepelná izolace, obvykle nízkoexpanzní montážní pěna, která brání úniku tepla. Zevnitř je vrstva parotěsná, která nepustí vlhkost z interiéru do pěny. Zvenku je vrstva paropropustná a vodotěsná, která nepustí dovnitř déšť, ale umožní případné vlhkosti odejít ven. Tomuhle uspořádání se říká zásada „uvnitř těsněji než venku" a je stejné jako u celé skladby stěny.
Nejrozšířenější chyba je udělat z těch tří vrstev jednu — okno se osadí, spára se vypění a zvenku i zevnitř se přetáhne omítkou. Pěna sama o sobě není ani parotěsná, ani vodotěsná. Vlhkost z interiéru do ní vniká, kondenzuje uvnitř a pěna postupně ztrácí izolační schopnost, protože mokrá pěna izoluje výrazně hůř než suchá. Výsledkem je studené ostění, plíseň v rohu okenního otvoru a okno, které nemůže za nic.
Řešení je systémové a není drahé. Používají se komprimační pásky, tedy stlačené pásky, které se po vložení do spáry samy roztáhnou a utěsní ji, nebo parotěsné a paropropustné fólie lepené na rám a na zdivo. Materiál na jedno okno stojí zlomek ceny okna, ale montáž trvá déle než pouhé vypěnění — a právě proto se v levných montážích vynechává. Rozdíl v ceně montáže mezi firmami tenhle detail často vysvětluje celý.
Při poptávce se proto nemá ptát jen na cenu oken, ale na to, co přesně obsahuje montáž. Nabídka, která uvádí osazení, vypěnění a začištění, popisuje jinou práci než nabídka s komprimačními páskami nebo fóliemi na vnitřní i vnější straně. Materiál na připojovací spáru se dá objednat i samostatně a doplnit k montáži, ale musí se to domluvit předem, protože po zapěnění a začištění se už spára bez rozbourání ostění neopraví.