Stavební hloubka rámu je rozměr okenního profilu měřený ve směru tloušťky stěny, tedy od vnějšího líce k vnitřnímu. U plastových oken se běžně pohybuje v rozmezí od zhruba sedmdesáti do více než devadesáti milimetrů a je to jeden z prvních údajů, kterým se profily od sebe odlišují. Větší hloubka znamená víc materiálu mezi venkovním mrazem a vnitřním teplem.
Uvnitř profilu jsou svislé přepážky, které jej dělí na komory. Vzduch uzavřený v komoře vede teplo hůř než plast, takže víc komor obvykle znamená lepší izolaci — ale jen tehdy, když je zároveň dost velká stavební hloubka. Šest komor natlačených do úzkého profilu jsou úzké komory s malým efektem, zatímco pět komor v hlubokém profilu funguje lépe. Počet komor sám o sobě proto není měřítko kvality a v reklamách se s ním zachází volně.
Hloubka rámu má i důsledky, které nejsou tepelné. Hlubší profil je tužší, takže unese těžší zasklení a větší křídla bez průhybu, a nabízí víc prostoru pro kování a pro vyztužení ocelovou výztuhou uvnitř. U velkých prosklených ploch a u dveří je to praktičtější důvod pro hlubší profil než samotná hodnota U. Zároveň je ale profil širší i pohledově, takže z okna ubere víc plochy skla.
Do hloubky rámu zasahuje ještě způsob osazení do stěny. Okno se dnes u zateplených domů často osazuje v úrovni izolace, tedy předsazeně před nosnou zeď, aby izolace mohla přeběhnout přes rám a přerušila tepelný most v ostění. Tohle řešení vyžaduje systémové kotvicí prvky a musí být rozhodnuté dopředu, protože ovlivňuje rozměry stavebního otvoru. Samotná hloubka profilu problém tepelného mostu v ostění nevyřeší.
V nabídkách je stavební hloubka údaj, podle kterého se dá rychle poznat, jestli jsou dvě ceny za srovnatelné zboží. Profil se sedmdesátimilimetrovou hloubkou a profil s osmdesáti pěti nejsou totéž, i když obojí je „plastové okno s trojsklem". Poptávka by měla určit minimální stavební hloubku, požadovanou hodnotu Uw a způsob osazení, a nabídky se pak dají porovnat. Bez těchto tří údajů se srovnávají čísla, za kterými stojí různá okna.