Trojsklo je izolační zasklení složené ze tří skleněných tabulí oddělených dvěma mezerami, které jsou vyplněné inertním plynem, obvykle argonem. Tabule drží ve stálé vzdálenosti distanční rámeček po obvodu a celek je po okrajích hermeticky utěsněn. Proti dvojsklu přibývá jedna tabule a jedna plynová mezera navíc, což je hlavní důvod jeho lepších izolačních vlastností.
Samotné sklo ale za většinu efektu nemůže. Rozhodující je nízkoemisní pokovení nanesené na vnitřní strany tabulí, které odráží tepelné záření zpátky do místnosti, a plyn v mezerách, který vede teplo hůř než vzduch. Právě proto nemá smysl srovnávat zasklení podle počtu tabulí — trojsklo s obyčejným sklem a vzduchem může vyjít hůř než kvalitní dvojsklo s pokovením a argonem.
Trojsklo má i své nevýhody a je poctivé je znát. Je výrazně těžší, takže potřebuje robustnější kování a u velkých křídel se to projeví na ceně i na životnosti pantů. Propouští méně slunečního tepla, což v zimě na jižní straně znamená menší zisky zadarmo. A protože je vnější tabule chladnější, sráží se na ní za jasných nocí zvenku rosa — vypadá to jako závada, ale je to naopak důkaz, že sklo dobře izoluje.
Součástí zasklení, na kterou se často zapomíná, je distanční rámeček. Klasický hliníkový rámeček po obvodu skla vede teplo velmi dobře a vytváří tepelný most přímo v okraji zasklení — tam se pak sráží vlhkost a stéká na rám. Teplý rámeček z plastu nebo nerezu tenhle problém výrazně zmenšuje a na hodnotě celého okna se to projeví. V nabídkách bývá uveden drobným písmem, ale rozdíl v ceně i ve funkci je reálný.
Při nákupu se trojsklo nemá kupovat automaticky do všech oken jen proto, že je lepší. Do severních a stíněných oken dává smysl, na jižní stranu se posuzuje kompromis mezi izolací a solárními zisky, a u malých oken se přínos ztrácí ve větším podílu rámu. Poptávka by měla určovat požadovanou hodnotu Uw a typ distančního rámečku pro každé okno podle projektu — teprve tak jsou nabídky srovnatelné a je vidět, kde se opravdu platí za výkon a kde jen za tabuli navíc.